Ochránci                    Věční poutníci                    Síť                    Řád vycházející hvězdy

“Dokud mé kroky povedou k poznání a pravdě, nebudu se bát, i kdybych měl vstoupit do temnoty.”

Anotace řádu

“Zajímavý nález, výzkum a projekt říkáte? Čeho by se měl týkat? Výborně. Jaké na to máte prostředky? Nevadí, to se zařídí, náš Řád se na tomto bude rád podílet. Co za to? Vždyť to znáte, přístup k informacím a naložení s nimi, případný podíl na dalším zisku… samozřejmě v případě úspěchu.” 

• Magistr Dinwiddia, rok 506

Kontis, místo, kde se národy opět po mnoha letech setkaly a byly poprvé po desítkách let nuceny spolupracovat. A spolupráce se ukázala jako nutná i přínosná. Vždyť každý z národů má svůj úhel pohledu či svůj přístup a vždy se najde směr, který chybí. A tak se vytvořily podmínky a prostor pro vznik uskupení, které by dokázalo národy po stránce informací a znalostí propojovat a poskytovat zázemí pro výměnu poznatků. Tak byl položen první kámen pro vznik řádu, který časem ze své přezdívky dostal i oficiální název Věční poutníci.

Založení Řádu

Na počátku bylo několik dohod o další spolupráci a společném výzkumu mezi národy. Jak se časem ukázalo, tato výměna byla všem prospěšná a každý zapojený z ní měl zisk. Stále ovšem zůstávaly překážky v podobě diplomacie, či jen toho, že se některé národy nemusí s jinými. Postupem několika málo roků se objevilo pár schopných jedinců napříč kulturami, kteří vzali věci do svých rukou a prosadili před vládami a panovníky společnost, která by nespadala pod přímou správu některého z celků Domhanu, avšak poskytovala stejné možnosti všem. A tak vznikl řád založený na principech svobodné výměny informací, z které těží všechny zúčastněné strany. Roku 503 byl společně s několika dalšími řády uznán všemi státy a byla podepsána Západní dohoda.

Historie a vývoj do dnešní doby

499 – první kontakty mezi národy po letech, počátek prvních dohod o spolupráci

500 – realizace a financování prvních projektů

502 – charta řádu a základy fungování

503 – ratifikace a oficiální vznik řádu, Západní Cíp

505 – získáno území a nynější sídlo řádu – Wisborg, Ledové ostrovy

508 – výrazné rozšiřování členské základny, sčítání členů po pěti letech od Západní dohody ukázalo v daný rok přes 300 členů

509 – v řádu zastoupení členové všech národů

510 – dohoda o vzájemných výměnách lektorů – Erburg, Císařství

522 – průlom objevů v Západním Cípu

523 – poslední sčítání členské základny ukázalo, že velmi brzy řád dosáhne tisícovky členů podílejících se na projektech řádu

Zaměření řádu a sféry vlivu

Věční poutníci jako uskupení směřují svou činnost a aktivity vždy za jediným účelem: Poznání a vědomosti. Ať už se jedná o výzkum věcí minulých, zajímavé vynálezy a projekty, nebo magické výzkumy, řád je tím, kdo tyto věci podporuje a pomáhá skupinám i jednotlivcům najít prostředky a zázemí pro jejich práci. Proto můžeme v řádu najít nejčastěji archeology, historiky, vědce, výzkumníky, lékaře či mágy.

Za posledních dvacet let můžeme říct, že pokud se ve světě něco objevilo, vyzkoumalo či vynalezlo, je téměř jisté, že u toho byl alespoň okrajově některý z členů tohoto společenství.

Další věcí, kterou řád zajišťuje, je informační výměna a poznání mezi národy i jednotlivci. Nezřídka se stává, že profesor jednoho národa přednášel na univerzitě národa jiného. Dokonce i v Císařství a Zemi Světel.

Sídlo a vedení řádu

Věční poutníci mají v současné chvíli svou organizační centrálu v přístavním městě Wisborgu na východním okraji Ledových ostrovů. I díky tomu mohou do většiny koutů Domhanu vyrážet po moři. Stejně tak mají největší vykopávky okontské kultury v Západním Cípu přímo za humny.

Řád je veden kolegiem profesorů, kterému předsedá decanus. Více dále v hierarchii řádu.

Hiearchie a struktura řádu

Vzhledem k tomu, že řád vznikl převážně v univerzitním prostředí, adoptoval i podobnou hierarchii a systém funkcí, byť ji převzal a uzpůsobil po svém. 

Ve Wisborgu sídlí vůdce řádu, který používá titul decanus. Tento vůdce předsedá kolegiu profesorů, z jejichž řad je vybírán a volen na funkční období jednoho roku. Nezřídka se za krátkou historii řádu stalo, že post decana jedinec obhájil vícekrát po sobě. Současným vůdcem Věčných poutníků je decanus Erich Daniken. 

Dále zde můžeme najít kvestora řádu, v současné chvíli magistra Dinwiddia, společně s dalšími organizačními pracovníky potřebnými pro chod společenství.

Po decanovi je tedy dalším vysokým titulem řádu profesor. Ti se podílejí na rozhodování a směřování řádu a často také zastupují decana v různých záležitostech, či mají pod svou správou konkrétní projekty, vykopávky a výzkumy. 

Posledním titulem, který je výše než řadový člen, je magistr. Tento titul získává jedinec, který se zasadil o nějaký výzkum, pokrok, či fungování řádu, a jako takový má i určité pravomoce nad základními členy. Stále ovšem jeho směřování řídí kolegium řádu.

Řád má samozřejmě i spoustu běžných členů, kteří mohou svým dílem přispět k projektům řádu. Takových členů má v současné chvíli uskupení téměř tisíc po celém Domhanu.

Diplomatické dohody, smlouvy, financování

Řád si postupem let prosadil a zařídil několik důležitých dohod, ústupků a smluv.

Jedním z nich je způsob, jakým je uskupení financováno. Prostými slovy řečeno: Každý národ či soukromý subjekt může přispět řádu na jeho výzkumy a fungování a za to mu jsou pak výsledky výzkumů v jisté míře poskytnuty. Tak si Věční poutníci zajistili dostatek financí a zároveň podporu států v jejich počínání.

Zároveň již ve velké ratifikaci je zakotveno, že řád nepodléhá přímé správě a vlivu kteréhokoli národa a udržuje si svou vlastní suverenitu, hierarchii a aparát bez vnějších zásahů.