Ochránci                    Věční poutníci                    Síť                    Řád vycházející hvězdy

Anotace řádu

S tím, jak národy pocítily nutnost vzájemné spolupráce a užšího kontaktu, ale také touhu po tajemstvích a znalostech ukrytých v mýtických sídlech Okontů, začali se obchodníci a výzkumníci odvažovat stále hlouběji do nehostinných krajů. Netrvalo to dlouho a objevily se nové stezky. Podnikaví jedinci z jednotlivých národů ihned zaznamenali zcela nové příležitosti pro výdělek a nezávislost a uchýlili se do zemí nikoho, kde si zakládali svá živobytí ve formě zájezdních hostinců a odpočívacích stanic pro cesty divočinou. 

Brzy však tito dobrodruhové zjistili, že se pustili do velmi nebezpečného podniku. Nebyla to jen konkurence, kdo je ohrožoval, ale také nájezdníci zvenčí, o všemožných nestvůrách nemluvě. Mnoho krve bylo prolito, než majitelé těchto hostinců a stanic usoudili, že skutečným klíčem k přežití je spolupráce. A tak se počala budovat Síť. Nelze ji nazvat řádem v pravém slova smyslu, jde však o organizované uskupení majitelů a provozovatelů hostinců a stanic na cestách, které byly zbudovány pro dálkové cesty po kontinentu. 

Založení řádu

Ačkoli má Síť své vedení a svá pravidla, nejedná se o řád, nýbrž o obchodní uskupení. Jde o soužití a spolupráci do jisté míry nezávislých jednotek napříč kontinentem. Její vznik je toho důkazem. 

Jeden by si myslel, že čím hlouběji do divočiny se stanice či hostinec nacházeli, s tím většími problémy se museli potýkat. Už jen přítomnost kree´pu musí vzbuzovat hrůzu. Když si jeden představí ještě přítomnost divokých kmenů a různých jiných nestvůr, je až s podivem, že se někomu chce v takovém nebezpečí trvale žít. Ale ani stanice na hranicích říší na tom nebyly o nic lépe. Jednotlivé národy na stezky podél svých hranic vznášely nároky a stanice považovaly za svůj majetek. Těžko vládám vysvětlovat svou nezávislost, když proti vám stojí armáda. 

Dá se říci, že Síť vznikla zcela přirozeně postupnou spoluprácí sousedních stanic, přičemž původně fungovala na principu nepsaných dohod. První písemné dohody o spolupráci a zajištění komfortu a zázemí na cestách byly podepsány pěticí nejvýzamnějších majitelů sítí hostinců, moderně bychom řekli frenšíz, ze všech národů vyjma trpaslíků, kteří původně o zakládání podobných oáz neměli zájem, až na počátku roku 502 v osadě Araneis na západní hranici Země Světel, která je v současnosti považována za sídlo tohoto “řádu”. 

Historie a vývoj do dnešní doby

První osady vznikaly za palisádami pevností Ochránců. Jednalo se o vzájemnou symbiózu, kdy řád Ochránců zajišťoval bezpečí, zatímco hostince poskytovaly odpočinek, zásoby a zázemí pro karavany. 

Poté, co roku 502 podepsalo 5 nejvlivnějších osobností “Nových stezek”, jak se začalo říkat cestám skrze Pustinu, Dohodu o vzájemné prospěšnosti a kvalitě služeb, stala se Síť novým partnerem pro mezinárodní spolupráci na Domhanu. A jak se postupem času ukázalo, stala se partnerem vskutku významným. 

Po ustanovení Sítě ještě téhož roku podepsalo 5 jejích zakladatelů dohodu s Ochránci, v níž se deklarovaly podmínky vzájemného soužití. Síť se zavázala starat se o komfort ve sdílených osadách, zatímco Ochránci mají na starost obranu před vnějšími hrozbami, nesmí se však plést do vnitřních záležitostí Sítě.  

Na začátku roku 503 již k Síti patřila většina stávajících osad vytvořených na Nových stezkách. “Řád” byl proto přizván k ratifikaci řádů v ohledu na jejich postavení vůči jednotlivým zemím na Domhanu, k níž došlo na Západním Cípu. Ještě před tímto osudovým okamžikem si členové Sítě zvolili svého nejvyššího představeného, tzv. guvernéra. Stal se jím Carabī Nibū z Alimaru, který je jedním z pěti zakladatelů a v čele Sítě stojí do současnosti. 

Podpis Západní dohody znamenal pro “řád” mimo jiné to, že žádná osada ležící na Nových stezkách nesměla stát mimo Síť. Všechny větší či menší hostince, stanice a sídla se musela připojit. Ve většině případů to jejich majitelé uvítali, neboť náležitost k Síti jim zajistila ochranu hlubší, než jaké by se jim dostalo od pevnosti Ochránců, a v případě nutnosti také finanční podporu. Jsou však doloženy i případy, kdy bylo nutné využít nátlaku a ojediněle došlo i k násilí. 

Plnou kontrolu nad stezkami se Síti podařilo převzít roku 507. Od tohoto mezníku se Síť nemusela potýkat s konkurencí a mohla se soustředit na zakládání nových osad, aby dostála svému závazku vytvořit kvalitní infrastrukturu zabezpečující komfort při dálkových cestách. 

V současné době lze nalézt větší či menší osadu Sítě na stezkách ve vzdálenosti jednodenní cesty karavany, samozřejmě v závislosti na terénu.  

Zaměření řádu a sféry vlivu

Hlavním úkolem řádu je zajištění komfortu a zázemí při dálkových cestách, zejména pak na cestách skrze Pustinu. 

Síť funguje v symbióze s řádem Ochránců, jemuž poskytuje ve svých osadách zázemí výměnou za ochranu ze strany jeho pevností. 

Osady jsou místa, která vznikají kolem zájezdních hostinců a pevností Ochránců, kam se projíždějící karavany mohou uchýlit pro odpočinek a doplnění zásob. Tyto osady také zaměstnávají rychlé posly, a tak slouží i jako důležitý komunikační kanál. 

Sídlo a vedení řádu

Vedení řádu sídlí v osadě Araneis na západní hranici Země Světel. 

Hiearchie a struktura řádu

Nejvyšší vedení řádu se skládá z pěti původních zakladatelů, kteří dohromady tvoří představenstvo.

V čele stojí guvernér, jímž byl zvolen alimarský obchodník Carabī Nibū. 

On vystupuje jménem řádu a podepisuje oficiální listiny, avšak jeho rozhodnutí musí být podpořena alespoň dvěma dalšími členy představenstva. 

Každá osada mé svého vlastního majitele, automaticky člena Sítě, který ji buď sám vede nebo jejím vedením pověřuje, koho uzná za vhodné. Tento jednotlivec buď již je členem Sítě, nebo se jím musí stát, aby mohl svou funkci vykonávat. Následně se poté stává nejvyšším orgánem osady a náleží mu veškerá rozhodovací práva. Je však povinen řídit se pravidly Sítě a nikdy nesmí jednat v rozporu s jejími zásadami. V opačném případě má představenstvo Sítě právo jej odvolat a při závažných porušeních osadu majiteli zabavit a dosadit své vedení. 

Těsně pod představenstvem stojí ve struktuře Sítě majitelé osad, jejichž slovo platí ve všech jimi vlastněných stanicích a hostincích. 

Na nižším stupni se poté nacházejí vedoucí osad, jejichž rozhodovací pravomoc končí na hranici vlivu jejich stanice a zároveň je závislé na pokynech jejího majitele. 

Vedoucí osad si vybírají dohlížitele, který slouží jako jejich zástupce ve věcech obchodu a má na starost všechen řadový personál, a šerifa, který je výkonnou mocí a zejména hlídá, aby nedocházelo k porušování zásad Sítě. Šerif je také první styčnou osobou pro Ochránce ve věcech bezpečnosti. 

Nejníže stojí řadový personál. Pro pracovníky a usedlíky v osadách neplatí povinnost být členy Sítě, mnozí se k ní však přesto přidávají, jelikož členové automaticky spadají pod její ochranu. 

Diplomatické dohody, smlouvy, financování

Nejvýznamnější diplomatické dohody jsou smlouva o spolupráci podepsaná pěticí zakladatelů Sítě, dohoda s Ochránci a Západní dohoda. 

Síť je nadnárodní organizací, což ovšem neznamená, že nepřijímá finanční dary a s národy neobchoduje. Západní dohoda jí brání přijímat finanční dary od vlád jednotlivých zemí, avšak obchod nijak omezen není. Také není zakázáno přijímat finanční dary od soukromých subjektů. 

I přes tyto skutečnosti je však Síť organizací finančně nezávislou a samostatně výdělečnou. Služby, které poskytuje jsou pochopitelně řádně zpoplatněny. 

Také se v jistých kruzích hovoří o tom, že Síť je hojně využívána podsvětím pro své operace a že Síť těží z toho, že tuto skutečnost přehlíží. Někdo říká, že ji dokonce podporuje. A najdou se tací, kteří mezi Síť a podsvětí kladou rovnítko, vůči těmto fámám se však vedení Sítě výrazně ohrazuje.