Epilog 2021 a prolog jaro 2022

“Vault byl zapečetěn.” 
To byla jedna z prvních zpráv, která obletěla Domhan a dostala se do povědomí jeho obyvatel velmi záhy po oslavách výročí ratifikace řádů v Západního Cípu. 
Avšak k vrchním zástupcům národů pronikla jiná, daleko důležitější informace – v Oblasti 7 byla otevřena brána do nového světa, a dokonce bylo potvrzeno, že nový svět je živý a snad i bezpečný. 

Jen den poté, co vylétli poštovní holubi a sovy do okolí, nastal zvrat. Z Wisborgu přistálo na pobřeží Západního Cípu plně vyzbrojené komando Cambionů z Ledových ostrovů pod velením Mluvčího Královny a bez větších obtíží obsadilo a uzavřelo celou Oblast i přilehlé okolí. Zpočátku se mohlo zdát, že se schyluje přinejmenším k diplomatickému incidentu. Veškeré protesty ovšem utichly, jakmile se v přístavu vylodila další ozbrojená jednotka. Tentokrát se jednalo o elitní oddíly řádu Stvořitele, vedené samotným císařem Albrechtem. Toho již čekala Královna Amenti, která jej uvítala jako váženého hosta a spojence. Pod dozorem vojsk obou národů byla oblast uzavřena a vstup do ní vyhrazen pouze několika vybraným osobám. 

Během následujících týdnů dorazili i další zástupci ostatních národů a řádů – stařešinové Trpaslíků, moudří druidové Avenů i pověstní mocní Lumenů, vycházející hvězda vyslala svého arcimága, Věční Poutníci vyslance z kolegia profesorů a Ochránce přijel zastupovat sám kancléř. Ani Síť nechtěla zůstat pozadu a zanedlouho se v Oblasti objevil jeden ze členů představenstva. Jako poslední dorazili členové Rady z Alimaru, moc dobře si vědomi své složité vyjednávací pozice. 

Začala náročná a zdlouhavá jednání. Každý chtěl být přítomen dění kolem brány a využít otevření nových obzorů. To nejdůležitější rozhodnutí přišlo již během krátké doby. Do nového světa bude vyslána skupina složená jak ze členů národů, tak zástupců řádů, která bude mít za úkol prozkoumat nový svět a poslat o něm zprávu domů. Není času nazbyt, je potřeba vybrat členy výpravy a vyrazit za bránu.

A co se dělo u jednotlivých národů a řadů? To se dozvíte již brzy…

Menší střípky ze síní národů a řádů:

Převtělení

“Profesor splnil svůj slib, má paní.”
“Očekával jsi snad něco jiného, čaroději?”
“Popravdě, trochu jsem se obával, že zvolí jinou cestu, ale vše dopadlo, jak jsi pravila.”
“Ano, i ostatní dosáhli svých úspěchů. A znovu se osvědčili.”
“Co bude následovat? Jaké jsou nyní rozkazy?”
“Uvidíš. Ostatně, nebylo by od nás důstojné nechat hosty čekat příliš dlouho.”
“Všichni však ještě nedorazili. Zprávy se teprve rozlétly do světa.”
“Jistě, ale nebude to dlouho trvat a dorazí v hojném počtu. Možná i staří známí.”
“Očekáváš snad nějaké potíže? Něco, na co máme být připraveni?”
“Sám jsi kdysi řekl, že je zvláštní, když se sejdou různí příbuzní. Svolej na zítra Radu. Nyní mě nechej o samotě, brzy dorazí Mluvčí vyslechnout si mou vůli.”
Žena přešla k oknu a zahleděla se přes moře na jihovýchod, do míst, kde byla opět otevřena brána do jiného světa. Jako by ji volala…

Císařství

Stařec seděl na lavičce před jednou z vyhlášených a vojáky oblíbených krčem v Erburgu, v ruce držel korbel s pivem a pozoroval čilý ruch panující v centru Bílého města. S mírně pozdviženým obočím sledoval tři čaroděje se symboly řádu Vycházející hvězdy jak v doprovodu vojáků míří do Císařského paláce. Cítil, že Říše se mění, za několik posledních let tak, jako nikdy předtím. Kam tyto změny povedou, to ukáže čas. Přesto však byl na svůj národ hrdý.
Když se před několika dny díval za odcházející výpravou císaře Albrechta a těch nejlepších vojáků Říše na sever do Západního Cípu, přistihl se, že jim vlastně závidí. Někteří z nich se již brzy dostanou za bránu. A někteří z Císařství tam už dokonce jsou… 
Starcovo hloubání přerušili dva mladí vojáci v černo bílých uniformách, kteří si k němu přisedli. Byli ve veselé náladě a ihned se podělili o nejnovější drb kolující po městě. Velmistr se prý bude ženit a jeho vyvolená je avenka. 
“Ještě že ne lumenka” dostalo se jim pohotové odpovědi a všichni tři se tomu zasmáli. 
“Já jsem Ben, on se jmenuje Joachim a ty?” 
“ Vyslovit celé mé jméno by bylo nejspíš nad vaše síly” usmál se shovívavě stařec a zvedl se k odchodu. Vojáky překvapila jeho vysoká postava a spěšná chůze, kterou se vydal směrem ke Katedrále.
  

Lumeni

V ametystové síni Věže v Ayworenu se už dlouhá léta nesešlo více mocných než nyní. Většinou pro porady volili projekci ze svých vlastních citadel. Ale tentokrát chtěl být skoro každý přítomen osobně. Tak velké rozhodnutí Země Světel nezažila už celé generace. 
“Je to důležité, měli bychom dohlížet,” pronesl právě jakýsi zachmuřený čaroděj. 
Jeho poznámka vyvolala skupinovou diskuzi. Dobrá, v některých případech jen významné mručení a mnutí brady. Volba to nebyla snadná. Nakonec však zvítězila opatrnost. Padlo rozhodnutí, že nikdo z mocných se k vybrané skupině nepřidá.
“Vyrazí do tří dnů. Do té doby spoléháme na vás. Sledujte dění pečlivě!” sdělila mladá žena s klepetem místo levé ruky mágovi, jehož projekce co chvíli mizela a zase se objevovala. Ze Západního Cípu to bylo do Ayworenu přeci jen daleko a ani místo moci nezaručovalo stabilitu spojení. 
Mocný, jehož obraz opět problikl, jen přikývl. 
“Chápu. Jde o hodně.” 

Aveni

Skupina druidů stála v korunách Crann Beatha a v čele s velekněžkou pozorovala šum ve větvích. Se Stromem se něco dělo, to bylo patrné i těm méně zasvěceným. Každý si sám v duchu odpovídal na otázku, co to mohlo způsobit. Velekněžka pozvedla paži a brzy kolem ní zakroužilo několik ptáků. Usmívala se, nejspíš jako jediná z celého shromáždění.
Nebylo to tak dlouho, co odešla skupina jejích moudrých na západ, aby zastupovala zájmy okřídleného národa a ona každým dnem očekávala nové zprávy. Tušila, že jen co se vrátí, možná dříve, se i v jejím národě začnou dít věci. Svět letí kupředu a ani tento dlouhověký národ nezůstane beze změn. Budou to změny k lepšímu? Netušila. Pohled na jejich Strom ji však naplňoval klidem, který se pomalu rozléval do okolí. Matka jí i jejímu lidu brzy dá odpověď, tím si byla jistá…

Trpaslíci

Síněmi se ozývaly údery kladiv a pod rukama starého kováře vznikal jeho poslední kousek. Ještě několik úderů do kvalitní oceli a bylo hotovo. Uchopil hlavici kladiva do mohutných kleští, a když ji ponořil do oleje, vzedmul se kolem něj oblak páry a dýmu. Rukojeť dokončí později, pomyslel si, když si všiml netrpělivě postávajícího válečníka ve dveřích. Shodil ze sebe zástěru a vyrazil v jeho doprovodu z kovárny. 
Král Barran seděl na svém trůnu a poslouchal hlasy jím vybraných trpaslíků. Co vousatý, to názor, ale všichni se shodovali, že i oni se musí zapojit do přicházejících událostí. Brána do nového světa byla sice výzvou a jen málokterý trpaslík bažil odejít z lůna hor, ale i přesto nakonec král rozhodl, co učiní. Rada skončila a každý trpaslík se chystal splnit královu vůli. Poslové i vybraní jedinci brzy vyrazí do světa. Kovář se vrátil do své dílny, aby dokončil své dílo. Soustředěný výraz tváře nedokázal zakrýt jeho zamyšlený pohled…

Alimar

V honosně zdobené hale prozářené paprsky podzimního, ale na jihu stále silného slunce byla atmosféra, která by se bez nadsázky dala krájet. Členové Rady se nasupeně dívali jeden na druhého, až jeden z nich to už nevydržel a ukázal na několik dopisů rozložených na stole. 
“Já hned říkal, že není dobrý nápad začít stavět …” ostatní ho však nenechali ani domluvit a strhla se hádka o tom, kdo vlastně může za všechny vzniklé problémy. 
Po chvíli si nejstarší člen Rady sjednal ticho úderem malého kladívka do gongu. 
“ Nemá smysl se dohadovat, vy dva si vezmete doprovod a vydáte se na sever k bráně, pokud je skutečně možné dostat se pryč ze Salinanu, musíme být u toho”.
Zbytek přítomných si citelně oddechl, že nebyli vybráni oni a dva označení muži v honosných kaftanech se s neskrývanou nelibostí odporoučeli ven ze dvěří. 
“ A teď mi předveďte Ghaziho Abeeda, má nám dost co vysvětlovat “ 

Ochránci

U velkého stolu uprostřed místnosti seděli dva muži, listovali v papírech, které měli před sebou a mezi nimi zcela nepatřičně stála prázdná židle. Naproti nim seděl kancléř a se zamyšleným výrazem čekal až dočtou. Sám tyto dopisy přečetl snad stokrát, zejména v některých se snažil číst mezi řádky a to co nacházel mu jen přidělávalo další vrásky.
“Pane, naším hlavním úkolem je udržování cest a stanic v Pustině. Nějaké brány vedoucí do neznáma nejsou naše starost” rázně promluvil muž ve zbroji a s maskou, téměř zcela zakrývající jeho obličej. 
“Naopak, je to naše nová příležitost uplatnění, zaváháme-li, budeme v budoucnu jen litovat” oponoval mu vedle sedící Převtělený, oděný v černé honosné roucho na první pohled odkazující z jakého národa muž pochází. 
“Nu, odhaduji, že kdyby tu byl náš mistr alchymista, také by řekla, že nemůžeme stát stranou.“ s povzdechem se kancléř podíval na prázdné místo mezi oběma muži. 
“Vypravím se do Západního Cípu, připravte mi doprovod. A chci od vás návrhy na nového mistra alchymistu, alespoň tedy v tomto světě. Teď prosím jděte, všichni máme spoustu práce”. Počkal, až oba muži odejdou a konečně zůstal sám se svými myšlenkami. Cestou k bráně se zastaví u komtura Richarda, aby mu povyprávěl co přesně se v Západním Cípu dělo. A vlastně pár ochránců za branou už je, dokonce i jeden člen rady tří. Byli propuštěni prvním průzkumníkem z mise, ale nez řádu. Věděl, že ho čekají složitá jednání, taková, která si nikdy nemyslel že povede. Se zachmuřeným výrazem přešel k oknu a zahleděl se do dáli, kde se rozkládala zrádná Pustina.

Hvězda

Uskupení arcimágů nedokázalo sedět na svých židlích. Každý stál a chtěl si vzít slovo. Jeden překřikoval druhého a být v místnosti nezúčastněného pozorovatele, asi by nestihl zachytit ani půlku vět, které létaly vzduchem. 
“Skupina zavražděna… přežil vůbec někdo… skandál… musíme reagovat… Solonom se nehlásí… veliké rituály… informace… nový svět…” vzrušených slov létalo sálem mnohé. Nakonec na pohled nejstarší a nejumírněnější arcimág poklepal svou těžkou berlí o zem, aby si konečně sjednal ticho v sále.
“Kolegové!” pravil tichým, ale o to více se rozléhajícím hlasem. Nechal svá slova doznít a oči všech přítomných se obrátili k němu.
“To, co se stalo na severu, nemá obdoby, jistě. Ale nesmíme jednat ukvapeně. Je třeba také vyslat naše zástupce k bráně a zjistit, jak se věci skutečně mají. I naše uskupení musí být přítomno probíhajícím jednáním. Pak sečteme škody a uvidíme, kterým směrem se naše postoje a aktivity budou ubírat. Do zítra očekávám návrh našich lidí, které vyšleme do Západního Cípu. Končím nyní toto shromáždění” dozněl jeho hlas sálem a každý se zamyšlených mágů odcházel, ponořen v myšlenkách pryč.

Věční Poutníci

V křeslech u krbu spolu rozmouvali dva muži, na pohled ne starší třiceti let, ale jejich držení těla říkalo zcela jiné věci. Jeden z mužů se zvedl a posadil k velkému dřevěnému stolu sloužící mu jako pracovna. Po chvíli se ozvalo klepáné a dovnitř vstoupil jeden z jeho lidí nesoucí poštu a zprávy. Jako by si ani nevšiml hosta opodál, zamířil přímo ke svému nadřízenému, předal mu listiny a trpělivě vyčkával na odpověď a úkoly. Dekanus za stolem je zběžně prolistoval, jako by nenacházel žádné nové informace a jen si potvrzoval, co již dávno věděl. Vzal brk a zběžně podepsal štůsek dopisů, kterou měl před sebou. 
“Toto rozešlete na příslušná místa a daným lidem po Salinanu. Ať se to k nim dostane co nejdříve! Otázky?”, podal štos svému podřízenému a čekal na jeho reakci.
“Pošta odejde ještě dnes, mistře. Děje se tedy skutečně něco vážného?” dostalo se mu odpovědi i očekávané otázky.
“Jistě magistře, to skutečně děje. Vypadá to, že Věční Poutníci vyrazí na nejdelší pouť od svého založení,” pravil dekanus a očima zabloudil ke svému hostu listujících si jednou z knih. Ani stín v jeho tváři nedokázal zakrýt neobvyklý úsměv, který jeho vtip zanechal…

Síť

Ticho, které panovalo v kanceláři guvernéra, se pomalu už nedalo snést. Všichni přítomní vypadali zamyšleně. Co chvíli si někdo vzal do ruky dopis od Giolcach Shléibhe, členky představenstva Sítě, která se teď nacházela v Západním Cípu, aby si jej znovu přečetl. Brána? Jiný svět? A proč by to obchodní společnost vlastně mělo zajímat? 
Proč? To byla vlastně otázka k největšímu zamyšlení. Všechny ostatní to zajímalo. Nebylo žádným tajemstvím, že se chystá velká expedice. A kdo jiný by měl zajistit zásobování než právě Síť. Giolcach ve svém dopise doporučovala sestavit vlastní skupinu, která by zajistila logistiku a připravila půdu pro další obchodní jednání na druhé straně brány. Dokonce jako jednoho z členů výpravy doporučila své dítě Laeróg Shléibhe, dosavadní “korunní princeznu” tohoto obchodnického klanu. A vlastně, proč ne? Laeróg je zdatná obchodnice, a pokud je na druhé straně prostor pro navázání vztahů, ona to určitě dokáže. A když se nevrátí? Inu…