Píše se rok 523 a Kontis, Roddar i Meeran se významně zapsali do dějin národů a vlastně i celého kontinentu. Ačkoliv to, co se událo v Kontis a zprávy, které výpravy přinesly domů, ovlivnily každý národ i každou skupinu uvnitř národa jinak, jeden důležitý fakt neunikl nikomu. Mezinárodní spolupráce přináší ovoce. V Kontis byly uzavřené lecjaké dohody a spojenectví, kterým snad ani vládcové národů nemohli uvěřit, ale byli by blázni, kdyby v kontaktech se vzdálenými potenciálními spojenci nepokračovali. 

Výpravy, které před více než 24 lety vyslaly národy do Kontis, se staly katalyzátorem pro bezprecedentní mezinárodní spolupráci. Krom svědectví ze sedmého ráje přinesly také důkaz, že cesty Pustinou lze přežít a že v zemích Okontů leží znalosti a snad i bohatství. A tak se stalo, že do Pustiny se začali pouštět další odvážlivci. 

Na Domhanu nastal zlatý věk řádů, které se zformovaly, aby jejich členové mohli pracovat a cestovat nezávisle na vůli národů a jejich vlád. Nehostinné končiny Pustiny se staly pro mnohé dobrodruhy domovem, slibujícím volnost a nové příležitosti. Nově zformované řády se před dvaceti lety dočkaly mezinárodního uznání, když byla na Západním Cípu podepsaná tzv. Západní dohoda, přiznávající řádům jejich postavení a práva. Od této chvíle se mohly řády beze strachu rozvíjet.