Zápisky neznámého Alimařana 

Kdybych měl vyjádřit svůj život třemi slovy, bez váhání bych řekl: “Boj o přežití”.
Narodil jsem se během války, žiju válkou, a pokud vše půjde takhle dál, za války i zemřu.

Na počátku se prý rozzářilo nebe. Vzduch prořízl zvuk tisíců hlásných trubek. Země pukla a začala chrlit zástupy…těch věcí. 

Od té doby uplynulo více než století. Už děd mého děda nepoznal nic jiného než válku proti stvůrám.
Říkáme jim různě. Každý, koho znám, je potkal. Nekonečné zástupy stvůr z hlubin pekel. Jejich oči žhnou nepřirozeným světlem. Jejich zuby svítí do tmy jako hráz stříbřitých jehlic. Jejich pařáty vytrhávají maso nešťastníků, kteří se jim postaví do cesty. Jejich křik dokáže zmrazit krev v žilách i nejodvážnějším válečníkům. A nevím o nikom, kdo by dokázal byť jen jedinou z nich usmrtit. 

Po tisíciletích bojů jsme se naučili proti nim bránit. Ať už jde o Prokletá údolí na jihu, hluboké skrýše a vysoké paláce v Ohňových horách, magickou řeku obklopující neprostupné citadely na východě, nebo o celá města v podzemí Dračích hor, vždy jsme našli cestu, jak se před nimi ukrýt. Žijeme svůj běžný malý život v ruinách našich prastarých měst. Den ode dne, rok za rokem. Ale jejich nekonečný hlad po dalších a dalších obětech pomalu ale jistě ukrajuje naši schopnost bojovat.

Mnozí se stále snaží. Nejschopnější válečníci i nejmocnější mágové dennodenně odcházejí bojovat předem prohranou válku na frontu. Každý, kdo není nepostradatelný pro život ve městech, odchází hledat slávu v boji s tímto neporazitelným nepřítelem. A nikdo se nikdy nevrátí stejný. Ti šťastnější se vracejí bez končetin či s jizvami po těle. Ti méně šťastní se vrátí jen jako prázdná schránka – bez duše, bez schopnosti vrátit se k normálnímu životu. 

Většina se ale nevrátí nikdy.

Naivní mladíky žene k odvaze snůška náboženských blábolů, podle kterých se jednou zjeví vyvolený, který porazí valící se hordy a nastolí nové období míru a blahobytu. I můj bratr uvěřil tomu, že to bude právě on, kdo povede vítězné tažení. Na frontě vydržel jediný den. Z jeho mrtvého těla se našla jen ruka s prstenem. Zbytek stvůry rozsápaly.

Nebojujeme pořád. Přicházejí ve vlnách. Občas se některému z mágů nebo hrdinů podaří je zadržet od postupu. Můj otec vypráví, že když byl malý, mohl svobodně cestovat, skoro kam chtěl. Že se válka na dlouhá léta držela v hranicích vytyčených bojovými liniemi a nezasahovala až do zázemí. Ano, útoky občas odezní. Ale nikomu se nikdy nepodařilo získat byť jen píď naší země zpět.

Nevím, jak dlouho dokážeme přežít. Většina polí, která jsme vloni zaseli, jsou nyní rozryta kopyty koní i pařáty nestvůr. Hlad a nemoci si vybírají svou daň. Většina z těch, kdo nezemřeli ve válce a které jsem znal, padla za oběť právě hladu. Možná se dokážeme skrýt před útoky, ale svá pole neukryjeme. Zásoby se tenčí. Bojím se, že tuto zimu nepřežiju.

 

Organizační tým

Jméno Příjmení "Přezdívka"

Jméno Příjmení "Přezdívka"